V pojišťovně se nasmějete
Že u soudů bývá občas veselo dokázal mnohokrát JUDr. Ivo Jahelka, který se dlouho nemohl smířit s přídomkem zpívající právník. Než se některé případy dostanou až před soudní stolici, projdou agendou pojišťoven, jejichž pracovníci také určitě nepřijdou o svůj smysl pro humor.
9.1.2007 10:52
To když klienti líčí, jak se jim úraz či nehoda přihodila. Zdánlivě suchopárná a exaktní úředničina tak dostává svůj lidský rozměr.
"Manipuloval jsem v rodinném domku s elektrickým kabelem a stál přitom na vysokých štaflích. Když se mi zapojený drát ulomil, dotkl jsem se kovového tělesa a tím se dostal na osm sekund do proudového okruhu, takže jsem se nemohl pustit a začal jsem křičet. Na to zareagovala manželka tak, že přiběhla a štafle se mnou porazila. Spadly bohužel rovnou na novou sedací soupravu a velké akvárium s cizokrajnými rybičkami, které prasklo a polilo koberec. Já navíc při pádu vykopl okenní sklo a vytrhl
Protokoly o pojistných událostech hýří jazykovými perlami absurdních situací, které napsal sám život. Snad všichni známe nebezpečnost řidičů, kteří ani při jízdě neodloží pokrývku hlavy. Jak to pak dopadá, líčí zápis z pojišťovny. „Policistovi jsem řekl, že nejsem zraněný. Ale když jsem si odložil klobouk, zjistil jsem, že mám frakturu lebky“. Jiný fakt zase dokazuje, že nejen řidič může ohrozit chodce, ale platí to i naopak. „Ten chodec do mě nejprve narazil a potom mi ještě skočil pod auto“. A tchýni, tu bychom do auta snad neměli brát vůbec: „Zastavil jsem na krajnici, podíval se na svoji tchýni a skončil v příkopu“. Zatímco tchýně nejspíš v tomto případě vyvázla bez úrazu, manželka z další situace určitě nevyšla bez zranění: „Náklaďák nacouval přes čelní sklo rovnou do manželčiny tváře“.
Někteří pojištěnci mají v kritických situacích postřeh a vytříbený pozorovací talent. Dokáží zaznamenat i zdánlivé maličkosti, které mohou pojišťovákům značně ulehčit průběh šetření pojistné události. „Na tváři pána, který se odrazil od kapoty mého vozu, se objevil nečekaně smutný výraz,“ jaký výraz měl pán při dopadu na vozovku si už klient pojišťovny asi nevzpomíná. Těžké to mají i řidiči popletové. Není nic horšího, než když se v satelitním městečku podobají vjezdy do domů jako vejce vejci. „Když jsem přijížděl domů, omylem jsem vjel do jiného dvoru a narazil jsem do stromu, který tam stál, protože doma ho na tomto místě nemáme“. Že toulavá zvířata nemusí působit jen škody na zvěři, ale mohou také zachránit život řidiče popisuje další nešťastník: „Když auto sjelo z cesty, vyletěl jsem ven. Později mě v příkopu našla toulavá kočka“.
Co dodat. O další studijní materiál v tomto roce určitě nebudou mít pojišťovny nouzi. Český řidič je vyhlášený stejně jako zoufalý stav komunikací. Strašák červencového bodového systému odzněl někdy v září, a tak si už pojišťovací agenti brousí pera na další povedené historky nás českých řidičů.
(text, foto: mec)
Hrdina z duroplastu slaví
Právě před padesáti lety sjel z montážního pásu automobilky v saském Zwikau první Trabant. Po něm následovaly další tři miliony těchto legendárních bakelitových vozítek pro pracující nejen tehdejšího hodného Německa, ale i celé spřátelené východní Evropy. Záhy si také lidé v tehdejším Československu oblíbili nezničitelného dvoutaktního geroje z duroplastu.
14.1.2007 09:09
A potěšil nejen oko, ale také ucho a na své si přišel i čichový orgán. Tehdejší socialistický vozový park nenabízel bůhvíjaké možnosti výběru, lidé si Trabanta pořizovali i proto, že na trhu to bylo přibližovalo sice drahé, ale přeci jen nejlevnější.
„Hele vole, říkám ti kup si tráboše, nepotřebuješ nic, jen kus drátu a izolepu, a vždycky dojedeš,“ radil mi kamarád na sklonku předchozí éry, a já dal na jeho radu. Z druhé ruky, na nový nebylo, koupil jsem modré „něco“, co sice jezdilo, ale čemu jsem po celou dobu jeho existence u nás příliš nedůvěřoval. Jak taky, když to má šaltpáku v podobě deštníkové rukojeti umístěnou pod volantem. Řízení prvního rodinného vozu se proto ujala žena. Na dvoutaktní obranu musím říct, že nás pýcha NDR vždy všude dopravila a nezbytné doplňky výbavy, drát i izolepu. jsem vozil všude s sebou.
To bylo vtipů, které kolovaly mezi lidem na úkor této dvoutaktní šestistovky, která neoplývala ani pohodlím ani bezpečností. Zato to byl prakticky nezničitelný držák. Tedy pokud jste jej zcela nezrušili při nějaké dopravní kolizi. Lidové vozítko na způsob bohatšího západního „brouka“ se u veřejnosti chytlo a dostalo se i na filmová plátna. „Tati, předjel nás Trabant,“ Tati, zase nás předjel Trabant,“ hlásí holčička z klasické Svěrákovy komedie z venkovského prostředí…Vůbec, když se podívám na český film z konce minulého století, tato populární vozítka tam drandí téměř vždy. Dnešní nabobové v „medvědech“ by neměli zapomínat na svůj původ. Pýcha totiž většinou předchází pád.
Čas oponou trhnul. Záběry na bakelitová vozítka, kterak se sunou nejprve k naší západní hranici a Braniborskou bránu po pádu berlínské zdi, vstoupily do dějin. Zmizela NDR a hrdina ze Zwikau je na našich silnicích spíše raritou. Dvoutaktní motory kdysi nezničitelných plasťáků poletují někde nad námi zabudované do ultralightů, jinde pomáhají při polních pracích přeměněny zlatými českými ručičkami v domácí traktůrky. Nostalgické jízdy naleštěných trabantích krasavců v úpravách standart, pick-up, rallye či kabriolet pořádají nadšenci z trabantklubů. A já si také občas nostalgicky vzpomenu. Ano, měl jsem stejný vůz jako současný český prezident. Kdo by to byl řek.
(mec) Foto: mec
Na Ladovskou zimu si počkáme
Tento způsob zimy zdá se mi být poněkud nešťastným. Parafrázuji snad nejznámější větu majitele veřejných lázní Antonína Důry z Vančurova Rozmarného léta. V parcích totiž týden před Vánoci kvetou kaliny, mezi spadaným listím se bělá okvětí sedmikrásek, na květ nabírá zlatý déšť a ze zimního spánku se probouzejí nejen včely, ale i medvědi.
15.12.2007
Rozmary letošní zimy určitě vítají silničáři, které zatím nestačil zaskočit první sněhový poprašek. Za peníze uspořené nevuyžitým posypovým materiálem udělají určitě radost řidičům, když na jaře opraví silnice poškozené předchozími zimami. O trochu méně se radují provozovatelé horských hotelů a zimních středisek. Zatímco minulý rok touto dobou si mnuli ruce z přílivu lyžařů, letos jim zatím nezbývá než z okna ustaraně pozorovat oblohu a vyhlížet zbloudilé turisty.
Nejmenším dětem mohou rodiče místo skutečně bílých Vánoc ukázat zimní dětské radovánky na reprodukcích obrázků Josefa Lady a Jaromír Nohavica jistě potěší své fanoušky další povedenou verzí Ladovská zima II.
Samostatnou kapitolou jsou zemědělci, kteří budou hořekovat vždy, ať už sníh na polích leží nebo nelež. Ať mrzne nebo ne. Všechno je špatně a proto se prostě neurodilo. Když úrodu nezničí holomrazy, teplá zima zase napomůže snadnému přezimování a následnému rozmnožení škůdců.
Marie Odstrčilová z Českého hydrometeorologického ústavu v Komořanech neslibuje ani na blížící se svátky nějaké podstatné zlepšení zimního počasí. Teploměr sice klesne o nějaký ten stupínek k nule, ale o pořádné Ladovské zimě si můžeme zatím nechat jenom zdát. A kdo za to může? Oteplování klimatu je prý výsledkem lidské činnosti. Když jsme tedy tak pilní, pak dobře nám tak.
(mec)
Menzel obsloužil anglického krále
Tak jsme se konečně dočkali. Ne všichni, zatím jen několik stovek vyvolených, kteří měli tu možnost být na předpremiéře a premiéře dlouho očekávaného filmu režiséra Jiřího Menzela (na snímku s herečkou J.Jenschovou) Obsluhoval jsem anglického krále.
20.12.2006 21:08
Dvouhodinový snímek za bezmála pětaosmdesát milionů korun shlédli nejprve 18. prosince všichni ti, kteří ve světě filmu a showbyznysu něco znamenají, den nato byl slavnostně uveden v premiéře pražského kina Lucerna, kde se bude promítat až do 27. prosince. Jednotlivých uvedení některé ze tří kopií filmu se dočkají také diváci v multikinech v Brně, Olomouci, Ostravě, Hradci Králové, Českých Budějovicích a Pardubicích. Dalších čtyřicet kopií „anglického krále“ se rozeběhne po kinosálech republiky 11. ledna.
Natáčení filmu předcházel desetiletý spor o autorská práva mezi režiséry Karlem Kachyňou a Jiřím Menzelem. Tahanice okořenilo Menzelovo karlovarské veřejné vypráskání producenta Jiřího Sirotka proutkem z festivalového jeviště. To z dnešního pohledu dostalo víceméně humornou příchuť hlavně po zupáckém politickém záhlavci doktora Macka, kterým počastoval bývalého ministra zdravotnictví Ratha. Karel Kachyňa se poprvé pokusil o natočení snímku už v roce
Děj románu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále i stejnojmenného filmu se odehrává v období kolem druhé světové války a zasahuje až do šedesátých let minulého století. Sleduje osudy a postupné zrání malého ctižádostivého pikolíka ve víru předválečných let i během okupace Československa, kdy se jako zamilovaný mladík spíše z hlouposti než z vypočítavosti ocitne v řadách kolaborantů. V druhé rovině příběhu, který se s prvním prolíná, zachycuje film krátkou epizodu už zralého muže, který po letech strávených ve vězení hledá klid v bývalé německé vesnici, která byla po válce vysídlena. Jeho klid ale naruší dělnice, která mu svým mládím a živelností připomene vzpomínky na jeho dávné erotické zážitky.
Jiří Menzel, který se po dvanácti letech vrátil za kameru platí za specialistu na hrabalovská témata. Za film Ostře sledované vlaky získal v roce 1968 Oscara a s velkým ohlasem se setkali také trezoroví Skřivánci na niti, Postřižiny nebo Slavnosti sněženek.
Velkou pozornost před samotným natáčením věnoval režisér výběru hereckých postav, při kterém kladl hlavní důraz na to, aby představitel měl silné charisma a mohl příběh divákům lidsky přiblížit. V Hlavní roli číšníka Jana Dítěte se představí Oldřich Kaiser, který režiséra v poslední době zaujal ve filmu Žralok v hlavě. Jana Dítěte v mladším věku hraje Ivan Barnev a ženskou titulní postavu Lízu si střihla známá německá herečka Julia Jentsch. Vedle nich se na plátně také objeví celá řada známých herců včetně Milana Lasici, Martina Huby, Mariána Labudy, Jiřího Lábuse nebo Josefa Abrháma.
Škoda jen, že se filmového zpracování románu nedočkal Bohumil Hrabal, který v počátcích s Jiřím Menzelem spolupracoval na scénáři. Bylo by jistě zajímavé jeho srovnání tiskové a filmové podoby „anglického krále“. I tak je ale předpoklad, že Jiří Menzel uchopil látku člověčím způsobem, jak se mu už podařilo dokázat v předchozích křehkých filmech, které patří do zlatého fondu naší současné kinematografie. Diváci se určitě mají nač těšit a žebříčky nejnavštěvovanějších filmů jistě po Novém roce změní své pořadí.
(mec)
Foto ČTK
Stávkující lékaři na morálku nehledí
Pacienti především na Moravě si na Valentýna užili. Mnozí z nich museli řešení svých zdravotních problémů odložit až na pozdější dobu. Ordinace řady praktických a dětských lékařů dnes zůstaly zavřené, pacienty měl uzdravit nápis na dveřích – stávka.Přinejmenším rozporuplně, spíš ale poněkud nemravně působí rozhodnutí části praktických a dětských lékařů, kteří se jali stávkovat za vyšší platy. Trnem v oku je jim rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny, která platí lékařům přesně podle ministerské vyhlášky. Nic na tom nemění ani fakt, že se Sdružení praktických lékařů před tím s pojišťovnou na úhradách dohodlo. Teď chtějí víc.
„Je to projev demokracie,“ nevidí v protestu nic špatného místopředseda sdružení Jan Jelínek a vůbec mu nevadí, že si lékaři při vynucování svých požadavků berou jako rukojmí nejen dospělé, ale i dětské pacienty. Vysvětlete takovému prckovi když s ním v době chřipkové epidemie cloumá čtyřicítka, že pan doktor chce jet na luxusní zahraniční dovolenou nebo si pořídit novější model auta, že musí počkat do zítřka, až se pan doktor vrátí ze stávky. Pochybuji, že to horečkou zpocený človíček pochopí. Zcela demagogicky při tom zástupci stávkujících tvrdí, že ne pacienti, ale právě doktoři jsou rukojmím politiků a zdravotních pojišťoven. Čert aby se v tom vyznal.
Přej a bude ti přáno
Průměrný praktik dostane za hlavy svých pacientů a výkonové navýšení asi 110 tisíc korun měsíčně. Z toho zaplatí sestru, nájem a provozní náklady, odvody a daně a zbude asi 43 čistého. To je více než 250 % čisté průměrné mzdy. Organizátoři stávky poukazují na platy svých zahraničních kolegů v Euro, ty potom přepočítávají na koruny. Při splnění požadavků stávkujících lékařů by jejich čistý příjem vzrostl v průměru asi na 70 tisíc korun a poskládat na tento plat by se měly i dvě třetiny těch, kteří zdaleka nedosahují ani průměrné mzdy. Znám řadu praktických lékařů ve svém okolí a ani jeden z nich na tom není zle. Nové domy, auta, luxusní byty, zahraniční dovolené... Asi i zde platí, že s jídlem roste chuť. Vždyť kdo by se spokojil s takovou almužnou někde kolem padesáti tisíc.
Přejme a bude nám přáno. Rád si utrhnu od úst a se mnou jistě i těch sedm milionů dalších, kterým se může o průměrném přijmu leda tak zdát. Hlavně, že se náš pan doktor bude mít lépe a možná, že nás pak i bude brát jako partnera. Vyposlechne, co nás trápí, zkonzultuje s námi navrhovaný průběh léčení a napíše takový lék, který nám pomůže a při tom si nebudeme muset při doplatku v lékárně půjčovat. No jo, ale co když… Co když se mu bude zdát sedmdesát čistejch příští rok málo? Znáte tu pohádku o nespokojené rybářově ženě. Co když budou páni doktoři chtít místo vily s bazénem zámek? Pak nás bůh ochraňuj.
(mec, Svaz pacientů)
Ke stávce, kterou Svaz pacientů považuje za nemorální, se naštěstí většina lékařů nepřipojila. Chápe, že pacient a praktik je jedna rodina. Foto: K.Chlumec
Přijďte do kina vrátit láhve
Tento týden novináři shlédli netrpělivě očekávanou filmovou premiéru. Jako dlouho odkládaný porod označil film Vratné láhve scénárista a jeden z hlavních protagonistů snímku Zdeněk Svěrák.
Ten v příběhu režírovaném Janem Svěrákem hraje učitele v důchodu, jenž už nemá sílu dohadovat se s drzými dětmi a proto přijme brigádnické místo ve výkupu lahví jednoho pražského supermarketu. Otevře se mu tak nový nečekaný svět. Vedle Zdeňka Svěráka na plátně ve smutně veselé podívané excelují i další známé herecké osobnosti jako je Daniela Kolářová, Tatina Vilhelmová, Jiří Macháček nebo Pavel Landovský. Film Vratné láhve s dojemnou hudbou Ondřeje Soukupa rozhodně není přenošeným dítětem, které je třeba křísit pod kyslíkem a diváci se mohou těšit na osobní výpověď známého autora opravdových lidských příběhů.
„Nejvíc mě těší, když přijdeme na něco, co ve scénáři není. Například ta moje postava je zrovna sama v parku a mám scénu, kdy mám podle scénáře s někým mluvit do vysílačky, ale Honza vymyslel, že bych se mohl vytahovat před důchodci, co tam chodí, a to jsou kluci z našeho divadla, no kluci, dědkové,“ žertoval během natáčení Zdeněk Svěrák.
Filmové porodní bolesti se odehrávaly mezi scénáristou a režisérem, otcem a synem Svěrákovými, kteří během přípravy filmu prodělali tvůrčí krizi a scénář má tak téměř deset pracovních verzí. Zdeněk Svěrák prozradil, že to je nejspíš jeho poslední film v duu se synem.
„Nemůžu to ale tvrdit s určitostí,“ otevřel si únikovou cestičku Svěrák starší.
(mec)
Foto: www.vratnelahve.cz
Měsíc si zahraje na schovávanou
O víkendu rozhodně nechoďte spát. Tedy alespoň bude-li o sobotní půlnoci jasná obloha. Připravili byste se totiž a nádhernou podívanou. Obloha potemní a rudý kotouč Měsíce dočasně zmizí za zemským stínem.
Velkolepé nebeské divadlo v podobě úplného zatmění Měsíce si na nadcházející sobotní půlnoc připravila obloha po téměř dvou a půl letech. Tento výjimečný úkaz mohli pozorovatelé spatřit naposledy 28. října 2004. Během úplného zatmění Měsíce je kromě zajímavého zabarvení našeho menšího souputníka zvláštní také i to, že obloha dostane na dobu úplné fáze zatmění příležitost ztmavnout tak, jakoby tam Měsíc ani nebyl.
Napilno bude mít o víkendu většina hvězdáren a mnohé z nich se otevřou veřejnosti. „V případě příznivého počasí bude Měsíc ve všech fázích zatmění dobře pozorovatelný vysoko nad jižním obzorem,“ informoval předseda Vlašimské astronomické společnosti (VAS) Jan Urban s tím, že částečného zatmění nastane ve třicet minut po dvaadvacáté hodině. Zcela ve stínu Země se Měsíc ocitne čtvrt hodiny před půlnocí a ze zemského stínu zcela vystoupí jedenáct minut po druhé hodině ranní. Podle vlašimských amatérských astronomů se vůbec nejedná o nudnou podívanou, při které prostě zmizí zemský satelit.
„Měsíc při zatmění můžeme pozorovat nejčastěji jako pomerančově oranžovou, či granátově červenou kouli, která je směrem ke středu zemského stínu tmavší a tmavší. Existují i záznamy, kdy byl Měsíc během zatmění skutečně duhově zabarvený. Vše to ovlivňuje aktuální stav té části atmosféry, kde se lomí sluneční světlo,“ doplnil Jan Urban. Ti, kteří by podívanou chtěli zažít zblízka, mají možnost v sobotu večer navštívit vlašimskou hvězdárnu, kterou členové VAS zpřístupní veřejnosti a úkaz doprovodí odborným komentářem. Na další úplné zatmění si budeme muset počkat až do 21. února 2008.
(mec)
Návštěvu hvězdáren si při podobných nebeských úkazech oblíbily hlavně děti. Do dětských let se s nimi vrací i dospělý doprovod. Foto: Karel Chlumec
Boží mlýny semelou i Mlynáře
S pěkným flastrem se před nedávnem od soudu vrátil exministr informatiky Vladimír Mlynář. Dostal pětkrát víc než žádala obžaloba. Rozsudek pět a půl roku natvrdo si u soudu nevyslechne ani leckterý vrah nebo násilník. Zasedla si na Mlynáře předsedkyně senátu Silvie Slepičková nebo je snad něco shnilého ve státě českém?
Jako Alenka v říši divů si připadal bývalý šéf dnes již neexistujícího ministerstva informatiky Vladimír Mlynář, sotva si vyslechl rozsudek z úst soudkyně Slepičkové. Erární tepláky by si měl Mlynář obléknout na dlouhých pět a půl roku. Ještě o půl roku déle by o svém provinění měl za zdmi vězeňské cely přemýšlet i bývalý ředitel veřejnoprávní televize Dušan Chmelíček a jeho náměstek Vít Novotný. Sednout si má jít Mlynář za podpis smlouvy, kterým svěřil Testcom servisu provoz Portálu veřejné správy. Po vyhlášení nesmyslného rozsudku se začali lidé v soudní síni nevěřícně smát. Tak absurdní jim verdikt připadal.
Jenže čas oponou trhnul a po „novodobých zločincích“ jako by se zem slehla. Mediální scénu převálcovala dobrovolná smrt geniálního skladatele a hon na stejně geniálního řešitele problematiky menšin na Vsetínsku. Neuvěřitelný soudní verdikt s prvním polistopadovým ministrem, odsouzeným za jednání související s výkonem úřadu média rychle opustila a Bůh ví, zda se k němu kdy vrátí. Vypadá to na další pořádnou šmouhu na už tak pokřiveném obrazu naší doby, kdy se různí týpci objevují, aby se nad nimi na čas zavřela hladina, a později se mohli vynořit v jiném stejně páchnoucím rybníku….
„Ministr je trestně-právně odpovědný za všechno, co jeho úřad dělá. Podívejte se na zjištění NKÚ, to by museli jít do vězení všichni ministři," stěžoval si Mlynář na logiku soudkyně novinářům. Vzpomínám si, že jsem stejně logicky kdysi vystupoval u jedné advokátky. „Pane kolego, argumentujete sice hezky, ale logika a právo jsou dvě různě věci,“ odpověděla mi. A tak i bývalý člen vládního kabinetu na vlastní kůži zakouší pocit, který často prožívají lidé, na něž ze sněmovny nebylo vidět. Pocit křivdy, bezmoci a státní arogance. Však to také Mlynář náležitě okomentoval. "Já jsem stále v šoku, změnil se mi život. Ten rozsudek považuji za naprosto nekvalifikovaný, protože zaměňuje formální pochybení úřadu za připravenou krádež," uvedl.
Snad i ti, kteří zcela postrádají právní vědomí vědí, že stav naší justice je zoufalý. Ani královské platy, které si soudci vyvzdorovali nezměnily to, že po svobodě běžně běhají bankovní tuneláři, vrah dítěte dostane směšný tříletý trest a násilník za trvalé poškození zdraví odejde od soudu s podmínkou. Vypadá to skoro, že systém straní gaunerům úmyslně. Lumpové dělají zákony pro lumpy, to kdyby se náhodou provalilo, co se zatím jen šušká. „Thajským“ rozsudkem pro Mlynáře se soudkyně Slepičková buď pořádně sekla nebo se jím soudní moc snaží vrátit exministrovi jeho dřívější aktivity mířící ke změně obvyklého stylu práce ministerstvu vnitra.
A Vladimír Mlynář… ? Nikoho nezabil a škodu nezpůsobil, i když to tak podle verdiktu Slepičkové vypadá. Možná jeho případ vyzní jako obvykle do vytracena. Třeba si s exministrem financí Svobodou na kavalci počká na třetího do mariáše, Čunka. Nejspíš se ale zkušený politický harcovník a potomek levicových politiků objeví v čele nějaké prosperující společnosti a napříště si už dá pozor, pod co se podepíše. Stále ještě totiž platí - nic nepodepisuj! A když podepíšeš, tak se pak nediv…
(mec)
Popisek: Jak veselo bude u soudu tady mohl Vladimír Mlynář zatím jen tušit. Foto: ČTK
Maňas, Zdražil a Korytář u mě neprošli
(fejeton)
Od jisté doby si dávám pozor, s kým mám tu čest. Jméno většinou vystihuje vlastnosti nositele. Nomen – omen, říkají latiníci. Nikam bych se proto nevydal se Zabloudilem a do funkcí zásadně nevolím Maňase nebo Korytáře…
Tak prý zase podraží léky. Prý o desítky, některé možná i o stovky korun. Podrobnosti erudovaně zdůvodňoval náměstek ministerstva zdravotnictví…. jak že on se…teď mu zrovna nemůžu přijít na jméno. Vzpomněl jsem si při té příležitosti, jak jsem před třemi roky nevolil zástupce do Evropského parlamentu.
Vypadly na mě ze schránky volební lístky navržených kandidátů. Předlouhý výčet jmen, stovky mě neznámých lidí, chystající se zastupovat mé zájmy v Bruselu. Vybrat se dá jedině podle jména. Můj zrak padl na pány Zdražila, Zatloukala, Mlčocha, Korytáře, Šustera a Maňase a v prvním kole jsem je ihned vyloučil. Je jasné, že s nimi by si naše republika nepolepšila. Druhé vylučovací kolo nepřežila Zuzana Brzybohatá a Radovan Brzobohatý. Na první pohled sice sváděli k volbě, jenže je tu háček. Brzy(o)bohatí budou oni, my s největší pravděpodobností zůstaneme tak jak jsme. Sítem neprošel ani Josef Och, který by mohl parlamentní zasedání celé provzdychat, a mou důvěru nevzbudil ani Dráždil. Ten by se patrně věnoval jiným, zábavnějším činnostem, které se mi tu ani nechce popisovat. Škrtám. Čtveřice Němců… no co ty mají co zastupovat české zájmy? Neskýtají požadované záruky. Fismola zvolí určitě hudebníci, výtvarníci dají spíš přednost Černé nebo Zelené. Mně celkem důvěryhodní připadali Knedlík s Hříbkem, škoda že s nimi nekandidoval také Vepřek. Ale naprostým favoritem se u mě stal Babinec. To při představě přenosů z Evropského parlamentu. „Alespoň bude na co koukat,“ říkal jsem si.
Jenže to už je pár let a jak to tak vypadá, někteří kandidáti i přes mou nedůvěru nejspíš prošli. Je třeba si tedy dávat pozor alespoň při individuálním výběru, když kolektivní nomen – omen nefunguje. Určitě bych se zdráhal svěřit drahocennou zásilku do rukou majitele expresní zásilkové služby Ladislava Loudala, ale určitě bych si pro svou vyvolenou nechal uvázat kytici u zahradníka Růžičky. Ortoped Chromý by mě mohl léčit pouze tehdy, pokud by v širokém okolí nebyl žádný jiný doktor ani lapiduch, a já měl zrovna smrt na jazyku. Nakupovat v zelinářství Štěpána Zajíčka by se také nemuselo vyplatit. Okousaný salát a mrkev se stopami zaječích zoubků by asi paní domu neskousla a zeleninka by mohla skončit na naší hlavě. Brněnský nožíř Josef Tupý si svým jménem také velkou zrovna reklamu nedělá a cestovní kancelář Zabloudil ve stejném městě se má jistě co ohánět. Tedy já bych s nimi rozhodně necestoval ani do Pisárek. Jaké výsledky při hubení hlodavců má firma Veverka a syn, to si netroufám ani odhadovat. Možná by ale slavili mnohem větší úspěch na poli vynálezeckém. Což ostatně potvrzují slavnější bratranci téhož jména.
Apropo…Právě jsem si vzpomněl na jméno toho náměstka ministra zdravotnictví. Jmenuje se Pavel Hroboň.
(mec)
Komentáře
Přehled komentářů
12 000 000 messages to the whole world - new marketing tool for your company.
Steps to get it:
1. Go to website https://search-any-web.com
2. Register and login
3. Do search and press "Send Messages"
4. Sit back and relax, we will do the rest and send you report
We have hudge database - more than 80 mil. websites. If you need something more - contact via email info@search-any-web.com
Some screens - https://postimg.cc/gallery/2zhrCvt
Dear estranky.cz Owner!
(Henry, 1. 3. 2023 1:21)